Malá nivnička ve Svatobořicích - Mistříně výprava do kraja neděle 26. září 2010 ... Svatobořice - Mistřín Vojta cestú dom ze svatoborsko - mistřínské výpravy do kraja. Kdoví, na co myslí, co mu utkvělo v mysli z posledních dvou dní... (26.9.2010) Svatoborsko - Mistřínská výprava do kraja ... den druhý Procitli jsme do upršené neděle. Zdá se, že to krásné babí léto je nenávratně pryč. Celý den mrholí, když už vydatně neprší. Podepisuju se pod Blančina slova z pokecu, kde napsala, že Pán Bůh nás má rád, když nám dopřál krásnou soboru, ve které jsme ve Svatobořicích - Mistříně prožili neopakovatelné okamžiky. Jsme zvědaví, co přinese neděle a děti překvapují už od rána. Zatímco dospělí rovnají otlačené kosti ze spaní na zemi, děvčata prosí, abychom si zatančili svatoborskú skočnú. Kluci kupodivu naprosto neprotestují. Někteří si to tancování užili s holkama už večer a asi to v nich zanechalo libé pocity, na které rádi naváží i v nedělním pošmourném ránu. Tančíme v zšeřelém svatoborském kulturáku a baví nás to čím dál víc. Blíží se desátá a vyrážíme na mši svatou. Kostel stojí v mistřínské části a je zasvěcený Navštívení Panny Marie. Děti se rozprsknou po kostele, kdekady si posedají a k naší potěše neruší. Naopak jsou klidní a pozorní. Někteří pak jdou i ke přijímání. Po mši nám Rosťa Marada vypráví u oltáře o kostele i historky vážící se ke kostelu. K těm včerejším příběhům se tak přidávají další a děti jeho slova fakt hltají. Však, když pak po obědě pro nás přijede hasičská dodávka a nastrojení v krojích jedeme na vystoupení, ukazují přes okna na všechny strany a opakují Rosťovy hlášky ze soboty. Pamatují si všechno a detailně. Vinobraní ve Svatoborském sklípku je i přes chlad a déšť narvané. Jsem dost překvapený. Pod obrovskou pergolou a k ní přistaveným stanem je útulno, sucho a vyprodáno. Vládne srdečná atmosféra, všude je burčák a pódium je vyzdobeno vinnou révou a kulisami kapličky a domku. Po zaražení hory a slibu hotařů zahajujeme jako hosté program. Děti zpívají parádně, ale jsou jakoby bez života, mimo. Zapomínají se a nejistě se rozhlížejí. Cítím, že jsou unavené a radši by poledňovaly. V šatně, jímž je nám vinný sklep se pak probouzíme a dostáváme do provozní teploty. Ve druhém vstupu už Malé nivničce září obličeje a zase nás to před lidmi baví. Tančíme Od Nového Mesta a potom překvapujeme všechny přítomné, když jim děkujeme za pohostinnost, vlídné přijetí a ohlašujeme, že zatančíme svatoborskou skočnou, kterou děti naučily předchozí večer mladí Svatobořáci a Mistříňáci. Diváci se začínají usmívat, poposedávat, aby lepší viděli. Tu se ozývá paní učitelka Maradová a ptá se mě, jestli bychom nechtěli doprovod jejich dětské cimbálové muziky. Improvizujeme nadruhou a nadšeně vítáme domácí muziku. Před lidmi si domlouváme tóninu, a potom už Malá nivnička zaburácí z plna hrdla písničku, kterou si velmi oblíbila a od rána pořád zpívala: Svatoborsky dvorku, svědčí ti dvorkem byt, mojéj galánečce svědčí po něm chodit... Muzika nasazuje (mimochodem nejsou to žádná ořezávátka, vždyť loni vyhráli celostátní soutěž dětských muzik), Malá nivnička roztáčí skočnou a v obecenstvu to vybuchuje nadšením. Pokládám harmoniku, vždyť jí není naprosto třeba a sleduji, jak moje děti tančí, jak jim k tomu hraje muzika svatoborsko-mistřínských rovesníků a jak nás vetřelce domácí vřele přijali. Svatoborsko - mistřínská výprava do kraja mnohonásobně předčila má očekávání. I děti to musely cítit. Však potom ve sklepě nad párkem to živě rozebírají a úsměvy neberou konce. Za hodinu nám jede autobus do Kyjova, tak spěcháme na svatoborský kulturák, abychom se sbalili a uklidili. Když odcházíme, lidé na nás pomrkávají a loučí se s námi. V Kyjově už v dešti přebíháme z autobusového nádraží na vlakovou zastávku. Je popsaná kdejakými sprostými nápisy, kluci se smějí a mladší děvčata se dožadují vysvětlení. To kluci i my dospělí odmítáme a ještěže nám to už jede... V Kunovicích půlhodiny čekáme na další přípoj do Brodu. Je už šero, chladno a čekárna Českých drah zamčená... Na žádost dětí vytahuju na peróně harmoniku a kunovské nádraží burácí svatoborským dvorkem a potom ještě mnoha dalšími písničkami, které ze sebe děti spontánně sypou. Uteklo to. Za pár minut už děti skáčí rodičům do náručí na uheskobrodském nádraží. Je tma, mrholí a všichni máme radost z uplynulých dvou dní. Cítím únavu. Doma brzy Vojta, Bělinka i já usínáme. I proto píšu tyto řádky až na druhý den odpoledne. Děkuju Rosťovi a Jarmile Maradovým, Blance Smetanové, Šárce Kovaříkové a Gabči Krchňáčkové za to, že způsobili, že se nezapomenutelná výprava Malé nivničky do kraja se mohla stát skutečností. ● Vlasti ● ● fotky ze druhého dňa ve Svatobořicích - Mistříně sú ZDE ● Malá nivnička ve Svatobořicích - Mistříně video výprava do kraja sobota 25. - neděle 26. září 2010 ... Svatobořice - Mistřín ... ● Vlasti ●

<< Předchozí

Další >>